Zakladatel Core energetics
Spoluzakladatel Bioenergetiky

Narodil jsem se 8. února 1921 v Řecku. Moje rodná víska Neo Itylo se nachází na pobřeží Středozemního moře a za ní se na strmých srázech rozkládají olivové háje. Vyrůstal jsem na klidném a překrásném místě, ale také v zemi sužované spory a nejednotou. Zásadní spor se vedl o otázkách sexuality. Muži hájící „čest“ svých žen se navzájem zabíjeli. Řekové tomuto postoji říkají filótimo, my bychom jej dnes zařadili k toxické maskulinitě. Během dospívání v této kultuře jsem nad sebou cítil Damoklův meč řecké pravoslavné církve, která sexualitu odsuzovala – tělo bylo třeba obětovat k povznesení ducha.

Obklopovaly mě ženy: moje matka, tři starší sestry, sestřenice a tety. Zahrnovaly mě láskou a péčí, ale také si mým prostřednictvím uspokojovaly některé své potřeby, a tak jsem na nich začal být závislý. Otec nebyl přítomen, cestoval služebně po Evropě. Domů se vracel vždy po několika měsících na pár dní. Jako patriarcha rodiny byl velmi vážný a ukázněný. Nikdy si se mnou nehrál, nikdy mi neřekl, že mě má rád. Měl jsem před ním strach, skrýval jsem před ním svůj bující sexuální zájem o některé dívky v mém okolí. Matka byla jeho přesný opak – objímala mě a zahrnovala mě projevy lásky. Říkala mi efendi (turecky pán, džentlmen), což je obvyklé něžné oslovení nejstaršího syna. Byla to nekulturní žena, ale díky její lásce jsem se cítil v bezpečí a postupně v sobě objevil schopnost projevovat ženám lásku bez zábran.

Když mi bylo devět, přestěhovali jsme se do Atén. Přechod z venkovské nevinnosti do velkoměsta byl pro mě šok. Nebyla tam příroda, moře, skály na dětské hry ani pole zvoucí k toulkám. Cítil jsem se jako ve vězení. Byl jsem tak vzteklý, že jsem třeba po celou cestu do školy kopal před sebou plechovku. Se stejným nábojem jsem hrál fotbal – dokázal jsem poslat míč od jedné brány k druhé. Poháněla mě taková zuřivost a frustrovaná sexuální energie, že jsem byl k nezastavení.

V roce 1939 se Evropa připravovala na válku. Sestra se švagrem v té době žili v New Yorku. Sestra mě pozvala, abych se k nim přestěhoval – bylo mi osmnáct a chtěla mě chránit. Brzy po příjezdu do New Yorku jsem se zapsal na Kolumbijskou univerzitu. Přijímací zkoušky jsem skládal ve francouzštině, protože anglicky jsem se sotva domluvil. Když se ke mně doneslo, že bratranci v Řecku bojují ve válce, přihlásil jsem se jako dobrovolník, ale do vlasti jsem se už vrátit nestačil. Přihlášku armáda nevyřídila, protože tou dobou již bylo všechno v beznadějném rozkladu.

Na univerzitě jsem se kvůli jazykové bariéře musel učit dvakrát více než ostatní. A oproti mému životu v Řecku tam panovala šokující míra svobody. V roce 1944 jsem byl ještě jako medik povolán do armády a ze dne na den jsem se stal americkým občanem! Po absolvování medicíny jsem se rozhodl zůstat v New Yorku (nevrátit se do vlasti) a získat doktorát z psychiatrie. Právě ta mi totiž nabízela nejširší pohled na život.

Vzpomínám si, kdy jsem se pro tuto práci poprvé nadchl: bylo mi patnáct, chodil jsem do školy v Aténách a zrovna si v časopise přečetl článek o dvou mužích – Freudovi, který objevil nevědomí, a Reichovi, který odhalil „životní energii“. Reichovo jméno mi nic neříkalo, ale otázka životní energie mě velmi zaujala. O řadu let později se mě jedna newyorská přítelkyně zeptala, jestli jsem už slyšel o Wilhelmu Reichovi. Řekl jsem že ne a ona mi doporučila k četbě Funkci orgasmu. Knihu jsem si přečetl a byl jsem z ní nadšený. Měl jsem pocit, že Reich dobře vystihuje zdroj životní síly a s ním i život sám. Když jsme knihu s přítelkyní probírali, poradila mi, abych s Reichem spolupracoval. Zaskočila mě. „Cože, já? Mám snad já tomuto géniovi co nabídnout?“

Nakonec jsem sebral odvahu a zavolal mu. Přijal mě do péče v roli pacienta. A začal mi dávat pořádně do těla! Dělal si legraci z mého kníru a z obleků na míru, které jsem měl tehdy v oblibě. Když jsem mu řekl, že chci spatřit orgonovou energii, vzal mě do své suterénní laboratoře a umístil mne do orgonového akumulátoru. Viděl jsem zvláštní věci – točité pohyby, paprsky a mlhovité útvary –, až jsem se bál, že mám něco s očima. Celkově jsem byl zklamaný. Se svojí vědeckou průpravou z lékařské fakulty jsem na takový zážitek nebyl připravený!

S Reichem jsem i nadále spolupracoval, přestože mě drtil svou autoritou, svým mohutným obličejem, svým mocným hlasem – které se tak podobaly mému otci. Cítil jsem se vůči němu podřadný. Pod jeho vlivem jsem byl nucen tématizovat svůj hněv a problémy s mužskou autoritou. Během terapie jsem ležel na pohovce na sobě měl jenom krátké kalhoty. Říkával, že nedýchám. Samozřejmě, že jsem nedýchal – byl jsem ztuhlý strachy. Když si prohlížel moje tělo, vyptával se na můj pohlavní život. Občas mi položil ruku na místo bloku na břiše nebo na prsou a řekl mi, ať „zrychlím výdechy.“ Nebo jsem měl přesouvat energii pomocí výkopů nebo máchání pažemi. V této etapě naší práce se nezaměřoval na moje osobnostní problémy, nýbrž na přesun mojí energie.

Na konci 40. let se Reich ocitl v hledáčku Americké psychiatrické asociace a dalších, kteří jej považovali za hrozbu. Zatlačili na federální agenturu FDA, aby jej zatkla za nedovolenou přepravu orgonových akumulátorů mezi státy USA. I když jsem v té době již patřil do Reichova okruhu a věřil v jeho práci, viděl jsem, že Reich a jeho následovníci si v kauze nevedou dobře. Jejich boj jsem považoval za ztracený a nechtěl jsem pro něj riskovat svoje členství v lékařské komoře, a tak jsem se raději stáhl. Tento odchod mě hluboce zasáhl, protože Reich hrál v mém životě klíčovou roli. Přitahoval mě k němu jeho vnitřní oheň. Teprve po dvou letech spolupráce jsem si uvědomil, že právě o něm byl onen článek v řeckém časopise, který se mi dostal do ruky v patnácti letech.

Po několika letech praxe na pozici psychiatra na jedné newyorské klinice jsem dal výpověď a otevřel si soukromou ordinaci v centru města. Tam se ke mně později připojil Alexander Lowen, kterého jsem znal z Reichova okruhu. V té době jsem již byl ženatý a měl dvě dcery. Dalších 12 let jsme s Lowenem rozvíjeli přístup, pro který se vžil název bioenergetika. Jeho základem se staly poznatky o energii a charakterových obranách, které jsme nabyli během spolupráce s Reichem. Podnikali jsme zajímavé experimenty s novými technikami a koncepty. Pracovali jsme s celým tělem, od hlavy k patě, a s energetickou i mentální stránkou osobnosti. Časem jsem však začal cítit, že mi v práci a v životě něco chybí. Moje manželství se ocitlo ve slepé uličce – vlastně se nikdy plně nerozvinul potenciál našeho vztahu –, a tak jsme šli každý svou cestou a později jsme se rozvedli.

Kolem roku 1964 se ke mně přes jednoho pacienta dostal text přednášky Evy Broch, která působila jako médium a od roku 1957 přednášela (ve stavu transu) o duchovních aspektech osobního růstu. K jejím tématům patřilo spojení mezi egem a univerzálním vědomím, láska, erós a sexualita, jednota a dualita apod. Ke studiu a aplikaci těchto myšlenek založila komunitu Pathwork of Self-Transformation (Cesta sebeproměny). Po přečtení její přednášky jsem věděl, že se s ní musím setkat, protože zprostředkovávala prvky, které mi v mojí práci chyběly.

Z naší první schůzky si pamatuji její tmavé oči, kterými promlouvala její duše přímo k té mé. Pamatuji si její energickou krásu a velkolepost. Rychle jsme zjistili, že se pracovně navzájem doplňujeme, a Eva mi začala zprostředkovávat spojení se svým průvodcem. Nešlo o terapii – bylo to mnohem víc. Její průvodce mi pomáhal hodnotit mé tvůrčí úsilí. Jejím prostřednictvím ke mně promlouval o tom, jak bych mohl být ve svém úsilí, ve své práci osobnější a dosáhnout vyšší úrovně integrace. Bylo to celé velmi vzrušující a samozřejmě jsem se do Evy zamiloval.

O několik let později jsme se vzali. Zhruba ve stejné době jsem opustil bioenergetiku a vydal se ve své práci novým směrem. Léta strávená s Evou byla v mém životě ta nejšťastnější. Působila též jako umělkyně a tanečnice. Jednou jsem jí vyprávěl o tanečních, do kterých jsem chodil o 20 let dříve a kde jsme probírali i tango. Byl jsem v sále s velmi atraktivní učitelkou a hlavou se mi honilo mnohem víc než jen tango, když se náhle otevřely dveře a dovnitř nahlédla jiná žena a zeptala se: „Je tady všechno v pořádku?“ Zavolal jsem „Ano, v pořádku,“ a polohlasem dodal: „Zmizte!“ A Eva mi k mému překvapení řekla, že ta žena ve dveřích, to byla ona. Byla totiž ředitelkou mojí taneční školy!

Naše společná práce nás sblížila. Eva ve mně vzbudila zájem o duchovní dimenzi vědomí. Já jsem zase do koncepce Cesty sebeproměny vnesl dimenzi energie jako prostředníka mezi tělem a osobností na jedné straně a duchovním já na straně druhé. Díky tomuto propojení naše práce vzkvétala a pokračovala až do Eviny smrti v roce 1979. Na naší lásce bylo drahocenné to, jak jsme si vážili jeden druhého. Měli jsme mezi sebou hluboké spojení, zcela jsme se odevzdali jeden druhému. Eva byla moje spřízněná duše a já její.

Ze všech těchto zdrojů – psychiatrie, Reicha, bioenergetiky, Evina průvodce, Cesty sebeproměny – vzešla Core energetics. Díky kolaboraci s Evou jsem ve své práci přesunul důraz z obranných mechanismů na tvůrčí duchovní já. Díky tomu, že miluji lidi a chovám je v hluboké úctě, dokáži v terapii rychle a čistě proniknout jejich obrannými mechanismy. Mé srdce mi říká, co mám dělat a proč to dělám. Mé ego již není zapojené tak jako dřív. A dál pracuji na svých problémech s autoritou, abych se osvobodil k větší troufalosti.

Doufám, že časem Core energetics nabídne řadu nových přístupů k překonání rozdílů mezi oblastmi psychologie, náboženství, vědy a osobního života. Smyslem mojí práce je dostat se u člověka do hloubky jeho bytosti a pomoci mu, aby se otevřel, proměnil – uvést jej do pohybu!

(úryvek z knihy Johna Pierrakose Eros, Love and Sexuality [Erós, láska a sexualita], Mendocino, CA: LifeRhythm, 1997)

JOHN C. PIERRAKOS, M.D.
8. únor 1921 – 1. únor 2001

MISE

Příspěvkem dr. Pierrakose ke koncepci psychoterapie bylo doplnění tradičního freudovského přístupu o přístup, který zohledňuje celou osobnost člověka a jeho přirozenou spiritualitu.

Jeho misí bylo inspirovat lidi na jejich životní a osobní cestě a po celém světě zakládat odborné ústavy a vzdělávat zdravotnické pracovníky v růstové metodě core energetiky.

VZDĚLÁNÍ

Doktorát z medicíny, Long Island College of Medicine (University of the State of New York, Downstate Medical School), New York, 1947

Stáž, Downstate Medical School, Kings County Medical Center, New York

Tříleté specializační vzdělávání v oboru psychiatrie, Downstate Medical School, 1948–1951

ODBORNÁ PRAXE

Psychiatr v předatestační přípravě, Kings County Psychiatric Hospital, New York, 1947–1949

Korvetní kapitán amerického námořnictva, zástupce ředitele centra psychiatrické léčby, základna Portsmouth, 1952–54

Soukromá psychiatrická praxe, aplikační výzkum a experimentální činnost v oblasti energie a vědomí pro psychoterapii, New York, 1954–55

Spoluzakladatel, Bioenergetics and Bioenergetics Institute – ve spolupráci s Alexanderem Lowenem, MD, New York, 1955–1970

Spoluzakladatel, Pathwork Center, Phoenicia, NY – ve spolupráci s Evou Broch Pierrakos, zakladatelkou komunity Pathwork of Self-Transformation, duchovního přístupu k holistické terapii a osobnímu růstu, 1969–dosud

Zakladatel a ředitel, Institute of Core Energetics, 1973–2001

Soukromá praxe v core energetice, 1973–2001

Převzato, přeloženo z angličtiny